Název

2017-05 Vandr Cerová vrchovina

Popis

Cerová vrchovina je severním výběžkem vulkanického maďarského pohoří Cserhát. Oblast se rozkládá na jih od slovenského města Fiľakovo u hranic s Maďarskem. Přestože zdejší vrcholy nedosahují nijak závratných výšek, dají výstupy na vrcholy vysoké 500 až 600 metrů, díky velké členitosti terénu, někdy pořádně zabrat. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Karanč s výškou 728 metrů.
Kontrastně působící tvary povrchu (mírně zvlněný terén, prudce se zdvihající kopce, mohutné tabulové vrchy) se vytvořily specifickým geologickým vývojem tohoto pohoří. V roce 1989 byla Cerová vrchovina vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí. Je vulkanického původu a je nejmladším pohořím na Slovensku, vznikalo během třetihor, trochu připomíná naše České středohoří.
Nejrozšířenějším horninovým typem Cerové vrchoviny jsou pískovce a prachovce z období mladších třetihor. Konec třetihor byl pak poznamenán sílící sopečnou činností. Do nejvyšší části zemské kůry se vylila andezitová láva (andezity jsou dnes předmětem těžby např. u Šiatorské Bukovinky). Na strukturních zlomech se pak na povrch dostaly další sopečné produkty, především čedič. Pozůstatkem této činnosti jsou pak lávové proudy a struskové kužele sopek (Ragáč) nebo kamenné vodopády (Šomoška).
Asi 63% plochy CHKO je pokryto listnatými lesy. Cerová vrchovina za svůj název vděčí dubům plstnatým, které jsou zvány cery. Cery pokrývají velkou část území CHKO. Vedle dubů tady však hojně rostou i habry, buky a některé další listnáče. V bylinném patře se objevují četné teplomilné rostlinné druhy. Původní lesy, které byly v minulosti odlesněné, se proměnily na pastviny, louky a ornou půdu. Na extrémních polohách: na suchých, jižních svazích se vytvořily stepi, na obvodu skalních výběžků a bradel zase vznikly lesostepi. Vrchovina má hustou říční síť, i když v létě část toků vysychá. Přirozené skalní stepi a travnaté stepi skýtají útočiště obrovskému množství chráněných živočišných i rostlinných druhů, četné druhy tady mají severní hranici svého rozšíření. Z ochranářského hlediska jsou mezi nejcennější území zařazena především teplomilná stanoviště a naopak močály a stanoviště kolem umělých vodních nádrží.
Na travnatých stepích roste koniklec luční a velkokvětý, zlatovous jižní, kavyl a len chlupatý olysalý. Ve vulkanické části území je to kosatec nízký a různobarvý. V dubových porostech roste hlaváček jarní, kohoutek věncový, žanovec měchýřník. Na loukách se hojně vyskytuje vstavač kukačka a nachový, ojediněle i střevíčník pantoflíček. Rozmanitost rostlinných druhů pak předurčuje pestrou druhovou diverzitu fauny. Mezi významné živočišné druhy patří tesařík alpský, roháč obecný, otakárek fenyklový, puštík obecný, holub doupňák, strakapoud prostřední a bělohřbetý, lejsek bělokrký, šoupálek krátkoprstý, vlha pestrá a další. Na lesostepních stanovištích se vyskytuje ještěrka obecná, zední a zelená, na pastvinách dudek chocholatý, skřivan lesní, ťuhýk obecný a sysel obecný. Na umělých vodních nádržích hnízdí potápka roháč a černokrká, polák chocholačka, bukáček malý a moták pochop, v okolí mokřadů se vyskytuje mlok skvrnitý.
Jelení, černá, mufloní a srnčí zvěř, z velkých šelem vzácně vlk, medvěd a rys.

Nastavení